Láska, trochu kýčovité téma občas. Tak je to ovšem jen v případě, že to dopustíme. Z lásky by se neměl dělat kýč. Vždyť je to přece tak krásné. Jistě si vzpomínáte na ten pocit, kdy se zamilujete. Cítíte to všude, mravenčí Vám v prstech, cítíte, jak Vám buší srdce, najednou potřebujete rychleji dýchat. Je to ten nejkrásnější pocit. Pocit, že dokážete úplně všechno, na co pomyslíte. Lidé by chtěli umět létat a chtěli by mít velkou sílu a tak podobně. Nevědí, že je to doopravdy možné.  

Láska je neuvěřitelně mocná. A kdybychom toto věděli, dokázali bychom s ní nakládat líp. Dokázali bychom se milovat mezi sebou všichni. Nejen ti, co mají zrovna romantický vztah. Jeden můj známi kdysi řekl: Nemusíš mít všechny ráda, stačí je milovat. Bylo by krásné, kdyby to bylo tak jednoduché, že. To ovšem nikdy nebude tak snadné. Jsme rozdílní lidé, máme jiné cíle, jiné povahy, jiné sny. A to není zdaleka vše. Každá z nás je unikát. Má své unikátní pozitivní stránky, ale také své unikátní negativa. Většina lidí miluje ty dobré vlastnosti, a pokud jde o ty špatné pokouší se je, pokud možno ignorovat. Ovšem skutečné umění nebo spíše skutečná láska je, když milujete nejen ty dobré a krásné věci, ale také ty špatné. Že je jen netolerujete nebo neignorujete, ale skutečně je také milujete stejně jako ty dobré. Je to těžké, ale to ještě neznamená, že to je nemožné. Ty věci, které stojí za to nikdy nebudou snadné.  

Láska není vždy tak jednoduchá, jak se na venek může zdát. Je krásné bát její součástí, ale je to chvílemi dost náročné. Jak se píše v Bibli v listu Korintským: Láska není domýšlivá, není ani hrubá. Láska nezávidí a nechlubí se. Skutečně na tom něco bude. Čistá láska je přece jen o tom, milovat druhého takového, jaký je. Bez výhrad a bez vynucování toho, co chceme my. Co si myslíte o lásce Vy?