Škola rozhodně není místem, kam by většina z nás chodila ráda. Jistě, můžeme si tam najít kamarády, avšak není pochyb, že v myslích většiny dětí převažují negativa nad pozitivy. Žáci pak často proklínají Marii Terezii, která povinnou školní docházku zavedla. Není však pochyb o tom, že vzdělání je v současné době nezbytné. Bez schopnosti číst, psát a provádět základní výpočty se zkrátka neobejdeme. Avšak škola nás učí mnohem více. Dozvídáme se zde, jak funguje svět a možná i to, jaké profese by nás mohly bavit. Je také pravdou, že školství je u nás na relativně dobré úrovni, a to i v porovnání s jinými vyspělými zeměmi. Typickým příkladem mohou být třeba Spojené státy Americké, kde školy rozhodně nedosahují takové úrovně, na jakou jsme zvyklí u nás.

Přesto však tato fakta neznamenají, že naše školy a všeobecně vzdělávací model nemá problémy. Tím největším je jeho zkostnatělost – učíme se v podstatě naprosto stejně, jako se učili naši rodiče a mnohdy i prarodiče, často dokonce ze stejných učebnic. A to je problém. Tento model byl sice dostačující v minulosti, avšak v současném dynamickém, rychle se rozvíjejícím světě nestačí. Klade totiž velký důraz na zapamatování a odříkávání nejrůznějších faktů, a nikoliv dostatečný na logické myšlení či schopnost improvizovat, což jsou věci, které jsou dnes velmi žádané.

Samozřejmě, rozhodně je dobré znát určitá fakta, především ta týkající se významných historických událostí. Avšak ta by neměla tvořit převážnou část učiva. V dějepise by například namísto odříkávání letopočtů bylo mnohem lepší probírat, jaké měla daná situace důsledky, a to i pro obyčejné lidi. Toto vše je samozřejmě známo již poměrně dlouhou dobu. Bohužel, není vůle implementovat potřebné reformy, a to jak ze strany učitelů, tak ze strany vlády. A nevypadá to, že by se na tom mělo v nejbližší době cokoliv změnit.